Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. polovina roku 2012

4. 11. 2012

Se zářím nám nastalo spoustu nových povinností - především školních a pracovních. Jsme jako každá jiná rodina - rodiče chodí do práce a děti mají také své povinnosti. Honzíkova sestra začala chodit do třetí třídy  a my si opakujeme vyjmenovaná slova, násobilku a základy angličtiny.

A Honzík?

Ten dochází třikrát týdně do přípravného stupně  Spec. školy v Jindřichově Hradci - vždy na 6 hodin - 4 hodiny výuky a  navštěvuje i školní družinu. Máme to trochu složitější s dojížděním cca 17 km, protože ho ráno vozíme tam, pak jedeme zpět do práce a odpoledne znovu na otočku vyzvedáváme. Alespoň státní úředníci nemusí mít strach - příspěvek na mobilitu 400,- Kč rozfofrujeme za 2 dny školní docházky jako nic :).

Se školou jsme moc spokojení, vzorně se nám tam o Honzíka starají s hlavním cílpo-celodenni-drine.jpgem, aby se tam cítil dobře. A Honzík je za to odměňuje každodenním úsměvem od ucha k uchu. Potom však bývá trochu unavený.

 

Ve třídě je 6 dětí (z nichž ne všichni dochází pravidelně), jedna spec. pedagožka a dvě asistentky. Honzík je stimulován spec. hračkami, malováním, pohádkami, muzikoterapií  a jinými aktivitami  a neméně zanedbatelné je krmení a další nutná péče, které Honzík vyžaduje opravdu hodně.

Pro sezení ve škole má Honzík židli Tobi 2, do které má vsazenou ortézu pro sed a židli si moc pochvalujeme. Honzík v ní usedí daleko víc než doma ve Squiggles od Otto Bocku. Daleko víc také využívá praktický stoleček, který je u Squiggles velmi nepraktický.

sdc17070.jpg

     

   Koncem září Honzulka oslavil svoje páté narozeniny (více fotek ve fotoalbu 2012). Oslava proběhla komorně a v poklidu, dortík měl u Honzíka úspěch, i když z něj vždycky ochutná jen trochu krému.

 

 

 

 

Jinak se nám daří dobře, návštěvu prvních podzimních bacilů jsme úspěšně zvládli a pomalu sledujeme, jak se vesnická příroda kolem nás ukládá k zimnímu spánku.

Od prfoceni-na-skartu.jpgosince nás čekají nějaké změny díky novému zákonu, který pro nás poslanci vymysleli.....především výměna parkovacího znaku a pravděpodobně i získání slavné S-karty. Díky tomu u nás muselo proběhnout i nezbytné focení na průkazy :-).  Užili jsme si přitom legrace, z patnácti záběrů se jeden nakonec přece jen zdařil, aniž by překážel jazyk, ruka, ucho, nezřízené veselí, pohled doprava nebo doleva, apod. Pobavili jsme se.