Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. 5. 2009

 

Protože máme několik přátel, kteří se nemohli podívat na květnový kurz pořObrazekádaný Ranou péčí do Holenského Dvora u Kardašovy Řečice, sepsali jsme o našem pobytu povídání. Letošní kurz pořádala Raná péče České Budějovice ve spolupráci se středisky Plzeň, Praha a Liberec.

 

Na kurz jsme se moc těšili a pobyt dokonce předčil naše očekávání. Díky našemu Honzíkovi jsme poznali nové úžasné lidi, nové hračky a aktivity , nové zážitky a pro nás další nový pocit – souznění lidí plujících na jedné lodi.

 

Zjistili jsme, že i dítko s takovým těžkým kombinovaným postižením, jako má náš syn (hydrocefalus, shunt, nekompenzovaná epilepsie, levostranná hluchota, kortikální poškození zraku, ment. retardace) – může zažít spoustu úžasných věcí a my spolu s ním.

 

Odpočinuli jsme si od rehabilitace, zrakových cvičení, tréninku hmatu, každodenní akupresury, snahy o zlepšení příjmu potravy a nechali se unášet  nápaditým programem, který pro nás připravily poradkyně z rané péče.

 

ObrazekDěkujeme všem poradkyním, které se o nás dokonale staraly. Uvědomujeme si, že je to stálo nemalou námahu a spoustu času, pocuchaných  nervů i fyzických sil, aby to vše, co nám v Holenském dvoře nabídli,  mohli pro nás a ostatní rodiny zajistit. Jsme rádi, že můžeme být pod ochrannými křídly této skvělé instituce. I bez ní bychom se jistě s Honzíkovým postižením vyrovnali, ale s ní je náš život veselejší, pestřejší a barevnější.  Proto ještě jednou D Ě K U J E M E !!!

 

A jak jsme se měli? Prostě nepopsatelně….

 

Byl pro nás připraven program na každý den, vždy dopoledne probíhaly dopolední skupinky od 9.00 do 11.00 hodin. Děti byly rozděleny podle příbuzného postižení od počtu tří do sedmi dětí ve skupince a podle toho byl tvořen program jejich aktivit. Každou skupinku vedly dvě (až tři) poradkyně Rané péče.

 

My jsme byli ve skupince čtyř dětí pod vedením poradkyň RP Plzeň  Jitky Kravcové DiS.  a  Bc. Zuzky Pecháčkové, které pro nás připravily úžasný program. Každý den jsme se zaměřili na jiné smyslové podněty pro naše děti – trénovali jsme formou hry zrak, sluch, hmat, chuť a čich.

 

V prvním  dni zaměřeném na čich jsme se seznámili s ostatními třemi členy skupinky, popovídali o našich osudech, diagnózách dětí, zkušenostech s léčbou, lékaři, úřady, atd….a posléze  přivoněli k mátě, meduňce, skořici, vanilkovému cukru,…. a suroviny  také ochutnávali.

Honzík měl možnost vypůjčit si úžasné polohovací zařízení od fi Otto Bock  a moc se mu v něm líbilo.

 

ObrazekVe dni zaměřeném na zrak jsme měli připravenou temnou místnost a vyzkoušeli třeba světelné řetězy, svítící hračky, light box, mísu měnící barvy….nový zážitek, který jsme ještě nezkusili. Vyrobili jsme si desku pro trénink zraku, fólie na light box a magnetky na ledničku (barevné rybičky).

 

Ve dni zaměřeném na sluch a komunikaci vůbec  jsme se    naučili nové říkanky, písničky doprovázené hrou na bubínek,  štěrkadla, rumba koule, atd….Povídali jsme si o alternativní komunikaci, což nás moc zajímalo, protože shodou okolností jsme asi před třemi týdny začali s Honzíkem užívat dva znaky pro jídlo a pití…a ještě jsme přidali po tomto kurzu znak  „konec“ a  „přebalit.“  A za pomoci večerního programu o alternativní komunikaci jsme si uvědomili, jak je důležité, abychom prováděli znaky pomocí Honzíkovy ruky a ne naší rukou na jeho těle.

 

Ve dni zaměřeném na hmat jsme prohrabávali písek, štěrk, fazole, šišky z lesa, kameny, vyráběli hmatovou desku, na jejíž výrobu doma nezbýval čas, i když jsme se snažili….

 

A ve dni zaměřeném na chuť jsme vařili dortík z tvarohu, piškotů, vanilkového cukru a kompotu. Velmi mě překvapilo, že Honzík svou ručkou ochotně ochutnával studené jídlo a něměl ani náznaky nadavování, jako je tomu vždycky. A nikdy nezapomenu, jak zmatlané byli ostatní děti, obzvlášť Terezka, od hlavy až k patě. 

 

Každé naše dopolední setkání mělo svůj rituál, zahajovací píseň, při které jsme využili komunikátory pro naše děti s namluveným jménem. Stejně tak se zakončovalo sezení společnou písničkou,  báječnou relaxací a závěrečným houpáním dětí v dece. Obzvlášť náš Honzík si to moc užíval a jako jediný z dětí pokaždé vydržel až do konce dvouhodinového setkání.

 

Vytvořili jsme si vzpomínkový vláček – první den mašinku a za ní jsme každý další den přidávali vagónky, na které jsme ztvárnili naše dojmy a zážitky, obohacené fotografiemi.

Ta nyní zaujímá důstojné místo v naší kuchyni. A Michalka se s ní ráda všem chlubí.

 

Chci ještě jednou poděkovat našim "dopoledním" poradkyním za báječně připravený dopolední program. Opravdu jsme si ho užili a budeme čerpat nápady na činnosti, které jste nám poskytly.

Určitě vybalíme z krabice vánoční světelný řetěz, koupíme svítícího ducha z Ikey, pořídíme koupelnové světlo Osram jako light-box, budeme pokračovat ve znakování, budeme pořádat letní tvarohové pikniky na dece, dáme Honzíka na trávu i do písku a s Míšou si sem tam zazpíváme při vzpomínce na vás Citrónky!

 Mimochodem : máme veselejší konec písničky od Maxim Turbulenc:

 

…připlavaly na ostrov korálový….

 

                                   Tam žila jedna babizna, byla to mořská krutizna,

                                    Jak zahlédla citrónky, zařvala hurá bonbónky!

 

                                    Citrónky se nedaly, do písku se schovaly,

                                    Vyrostl z nich strom malý a pod ním děti zpívaly!

  

 - takže nemusí být všechny písničky  s morbidním koncem! 

 

 

Už jen tento dopolední program nám přinesl mnoho nového a to jsme se ještě nezmínili o odpoledních a večerních aktivitách, které pro nás poradkyně z rané péče vymyslely.

 

Každé odpoledne od 15.00 do 17.00 hod byly pro nás připraveny tématicky společné činnosti, které jsme mohli vyzkoušet. A večer navazoval program na podobné téma pro dospělé.

 

V něděli – stimulace zraku – tmavá místnost plná světelných pomůcek určených pro děti

                  stimulace hmatu -  místnost plná různých kartáčků, šmidlátek,  většinou ručně vyrobených hraček tak, aby motivovaly děti ke zkoumání světa okolo sebe

 

Večerní program pro dospělé byl formou zajímavé přednášky o alternativní komunikaci s názornými ukázkami jak pomocí videa, tak osobní zkušeností.

 

V pondělí –  bylo pejskové odpoledne….zažili jsme ochutnávku canisterapie, svezla jsem se Obrazeks dětmi na vozíku taženém statečným huňatým hafanem, který byl v tom vedru neúnavný a Honzíka jsme napolohovali na úžasně trpělivou labradorku……myslím, že už se nikdy neshodneme na tom, kdo byl poslintaný  a chlupatý víc….jestli děti nebo psi 

 

 

V úterý –jsme si užili raftování na rybníku Holná, Miška se svezla dvakrát a podruhé pěkně daleko a Honzík měl dokonce jako starý námořník při jízdě nožky po kotníky ve vodě. Tohle bychom doma nezažili.Obrazek

        - poté  byla na programu muzikoterapie, kterou jsme si maximálně  vychutnali celá rodina….původně jsme mysleli, že zůstaneme s Honzíkem jenom na tiché bubnování, ale čím byl rachot větší, tím byl náš Honzík  spokojenější…. A Michalka vydržela bubnovat s profi bubeníkem dokonce celé dvě hodiny!

Manžel si večer poslechl  seminář  Photoshop na počítači (PC je hned po nás jeho největší láska)  a já s Míšou (která se opět jako jediná z dětí zůčastnila večerního programu pro dospělé) jsme si při modelování  vyrobily náramky na ruku z FIMO hmoty.

 Obrazek

Ve střObrazekedu bylo odpoledne v pohybu, které jsme snad ze tří čtvrtin strávili u bazénu, Míša na studeném odchovu ve velkém bazénu a Honzík pěkně v teplém bazénku pro  "jemnější skleníkové dětičky.“  Máme vodní děti, chybí jim snad jen žábry,  ale netuším, po kom tohle zdědily.

 

Večer jsem si užila relaxaci v ženském kroužku a manžel s dětmi relaxoval u televize, kterou konečně po několika dnech vůbec stihnul zapnout.

 

Ve čtvrtek – byla předváděčka firem s hračkami a rehabilitačními pomůckami a zjistili jsme, že už nejméně polovinu jejich produkce doma vlastníme  nebo máme zapůjčenou a od fi Repo Rousínov  nás zaujal záchranný límec a lehátko od Repa. Takže jsme konzultovali postup při vyřizování.

 

Pak už proběhlo jen večerní vzpomínkové promítání a druhý den opravdu z posledních sil balení domů a rychlá evakuace. Píšu sice z posledních sil – zejména proto, že celý týden byly děti naprůměrně aktivní a nenechali nám  chvilku oddechu, ale pro nás to byla báječná společná relaxace plná nových zážitků.

 

A to jsem ještě nenapsala, že jsme se seznámili s rodinou z blízkého okolí a vypadá to na velmi slibnou  počínající budoucnost plnou návštěv, neb si máme mnohé co povídat. Také jsme poté, co jsem vytáhla mou sondovací povahu „babka Keliška“, společně s jinými rodinami obešli pár aut a konzultovali, jaké má kdo autosedačky, nechali jsme si ukázat kočár Kimba Spring, který právě – teď už můžu napsat úspěšně – vyřizujeme, vyzkoušeli jsme od jedné maminky babyvak, který pořídíme……prostě čas strávený v Holenském Dvoře jsme maximálně využili.

 

Takže ještě jednou děkujeme za možnost, že můžeme být pod ochrannými křídly Rané péče!

 Na tento pobyt budeme dlouho vzpomínat……

 

VÍCE FOTOGRAFIÍ SI MŮŽETE PROHLÉDNOUT  VE FOTOGALERII

KRÁTKÁ VIDEA Z KURZU ZASE ZDE