4. Rok 2011
A co se Honzíkovi za ten rok v jeho životě povedlo?
Dokázal se otočit
přes levý bok na pravou stranu.
Přidal několik nových slabik
- táta, nene, ham-ba.
A především si nás nadále báječně všechny otáčí kolem svého prstu!
........ a to je všechno........
Je to málo nebo moc?
Vzpomeňte si, až se zas budete vztekat nad svými zdravými ratolestmi, že nedělají pokroky, které od nich čekáte v takové kvalitě nebo rychlosti, jakou byste si přáli.
Představte si, že jsou i děti, u kterých se na sebemenší pokrok čeká několik let.... příjímáme jej s vděčností a vědomím, že nabyté znalosti může naše dítě mávnutím kouzelného proutku epilepsie kdykoliv z minuty na minutu ztratit.
POKORA A NEDOSTATEK VDĚČNOSTI za zdraví - to vidíme, kdykoliv se rozhlédneme světem "nezatížených".
Někdy se závistí,někdy se shovívavým úsměvem, že prostě "víme víc".